Leden 2011

28.1.

28. ledna 2011 v 18:25 | Elise |  jídlo
snídaně: nic
svačina: nic
oběd: nic
svačina: nic
večeře: nic

pití: 2 litry vody, 3 zelený čaje


jo, proto tu mám tu rubriku. udělá mi radost takhle si to sem napsat a potvrdit si tim, že jsem to dneska dokázala:)

žaludek trochu bolí. požírá sám sebe a dělá u toho divný zvuky.

první fotky

28. ledna 2011 v 17:59 | Elise |  moje fotky
no :-/

nechci se na ty fotky koukat.
oplácaná jsem.
fuj.
je to fakt hnusný.


28.ledna

28. ledna 2011 v 6:04 | Elise |  míry
89-67-90


po delší době shazování jsem si na sebe vzala džíny a tiše doufala, že mi budou míň těsný, než při koupi. a jsem na sebe naštvaná hrozně! nevidim absolutně žádnej rozdíl na to, že mám o 5 kilo míň. netušim co jsem zhubla, když vypadám pořád stejně! ách jo. 


startovní

28. ledna 2011 v 2:24 | Elise |  o mně
Dobrý den, slečny!

Pokusim se shrnout mejch osmnáct let do pár odstavců.

Narodila jsem se v Praze do náručí dvou milovanejch rodičů. Během školkovejch let jsem začla s tancem. Taky mě během těch let opustil táta... otec. Dnes už se nevídáme a během pár měsíců se s nim uvidim u soudu o výživný. O to lepší mám maminku

Protančila jsem se základkou až na osmiletej gympl. Čekaj mě ještě skoro dva roky a už to tam prakticky nenávidim. Nenávidim povinnost se učit, nenávidim, když mi někdo něco poroučí. Poroučet sama sobě smim jen !
Každym dnem se přemlouvám to tam nevzdat... nikdy nic nesmim vzdávat a tak to do maturity prostě vydržim. Ale stojí to šílenou dávku přemáhání.

Dlouho jsem toužila po taneční konzervatoři, jenže mi nemoc žaludku překazila trénink a tance se musim skoro vzdát. Jednou tejdně si můžu lehce zacvičit, jinak to moc nejde.
Takže půjdu studovat angličtinu, jedinou věc, ve který vidim budoucnost a zároveň mě baví. 

Od září 2010 mám diagnostikovanej zánět žaludku ze stresu. Prvních pár měsíců bylo šílenejch. Nemohla jsem vůbec jíst, běhala jsem po nemocnicích a žádnej doktor něvěděl co by mi mohlo pomoct. A samozřejmě jsem nemohla do školy, takže mám teď o to víc stresu s dohánením všeho učení. Nadopovali mě spoustou léků, ale nic nepomáhá. Pořád se mi chce zvracet, motá se mi hlava, bolí mě žaludek. Všechno je založený na psychice samozřejmě a dokud nebudu úplně spokojená, neuzdravim se. 

Ke spokojenosti mi pomáhá přítel. Moje dávná dětská láska, která si ke mně zpět našla cestu. Věřim, že je to už ten poslední, se kterym budu žít šťastně až navěky a hlavně že se nikdy nepřestaneme milovat tak silnou láskou, která nás spojuje teď.
Celá jeho rodina včetně něj je vyhublá až na kost a já jsem oplácaná. A nechci mu už odtahovat ruce když mi chce pohladit bolavý břicho. Nechci, aby mě chytal za bůčky. Nechci si vedle jeho hubeňoučký ségry připadat jako slon. Nechci mít problém se zapínáním kalhot a vylezlejma špekama. Nechci bejt už tlustá!!!!!!!!! Chci jen dokonalou éteričnost. Proto zakládám blog jako něco, co mě bude pořádně hlídat a pomáhat mi. A prosím Vás o pomoc při tom dohledu na mě (: